Jak jsem začal programovat?

A proč by to měl zkusit každý…

„Zapněte si počítače, otevřete prohlížeč a jděte na stránku…“, řekla naše paní učitelka na programování na začátku hodiny.  Začal jsem opisovat odkaz z tabule a přemýšlel co to zase bude za výmysl. Mé naděje na to, že se v oné dvouhodinovce něco naučíme se pomalu rozplývaly. Nakonec se ale právě tahle hodina stala nejspíše nejužitečnější hodinou, jakou jsem ve škole (zatím) asbolvoval.

Stalo se to někdy v prvním ročníku na střední škole, na které stále ještě studuji. V programování jsme se věnovali hlavně algoritmizaci, kreslili jsme vývojové diagramy, UML diagramy o kterých nikdo neměl tušení k čemu jsou nebo jsme programovali želvičky v Minecraftu, aby stavěly domečky. Proto pro mě bylo programování tak trochu zklamání. Doma jsem zkoušel nějaké jednoduché HTML stránky nebo programovat podle návodů na českém ITNetwork.cz, ale nijak mě to tehdy nenadchlo.

A co že to bylo za stránku? Byla to Microsoft Virtual Academy, kde jsme dostali za úkol shlédnout a splnit jakýsi kurz na OneNote, přesněji na jeho Classroom mode, abychom ho mohli začít používat místo klasického OneNotu. OneNote Class Notebook umožňuje učiteli rozdělit sešit na různé sekce a dát studentům různá oprávnění (jestli mohou pouze číst nebo i zapisovat) a umožňuje mu jednoduše nahlédnout do sešitů studentů. Samozřejmě, že něco takového není dostupné komukoliv, škola musí mít Office 365. V zásadě nešlo o nějak zajímavý kurz a spíše jsme ho proklikávali než, že bychom ho opravdu sledovali. Naštěstí paní učitelka utrousila i větu o tom, že se na tomto webu nachází také různé kurzy programování.

Byl jsem asi jedinný ze třídy, kdo doma tu stránku otevřel, aby dokončil onen kurz na OneNote. Asi jsem zrovna neměl do čeho píchnout, nejspíše mi vypršelo předplatné na World of Warcraft tak jsem zkusil na MVA (ten web) hledat i další kurzy. Objevil jsem jakýsi kurz na JavaScript. Přednášel ho jakýsi lektor (ještě o něm bude řeč), který mi byl hned od pohledu sympatický, mluvil srozumitelnou angličtinou. Po pár shlédnutých dílech jsem začal přemýšlet.. Neumím skoro vůbec HTML, jedná atributa co znám v css je text-shadow, tak k čemu mi sakra bude JavaScript?

Zkusil jsem tedy do ne moc funkčního vyhledávače zadat jméno výše zmíněného lektora. Vyskočilo na mě hned několik kurzů. Ze školy jsem věděl, že jednoho dne snad začneme programovat v C#, tak jsem zkusil kurz s názvem C# Fundamentals for Absolute Beginners, že třeba díky němu budu mít ve škole trochu náskok. Začal jsem se jím prokousávat díl za dílem a překvapivě mě to velice bavilo. Snažil jsem se vždycky po shlédnutí jedné lekce zkusit stejný program napsat sám, případně jsem si programoval svou verzi už během sledování. Nakonec jsem si vždy pečlivě udělal poznámky do již několikrát zmiňovaného OneNotu a pokračoval jsem dál. Slova toho lektora „You’re doing great. See you in the next lesson“, mě vždy motivovaly, abych shlédnul i další lekci.

V té době byly Windows 10 poměrně žhavou novinkou a po zhlédnutí kurzu na základy C# jsem začal sledovat nový kurz který se zabýval vývojem UWP aplikací (univerzální aplikace pro Windows 10), opět od toho samého lektora. V tomto kurzu byla jedna skvělá věc, která mi hodně pomohla s procvičováním nabytých znalostí. Byly to ve škole obvykle nenáviděné domácí úkoly. Po každém bloku lekcí, který se zabýval nějakou tématikou vždy následovalo video se zadáním úkolu a hned po něm video s řešením úkolu. Vždycky jsem se snažil problém vyřešit, aniž bych se díval na video s řešením, radši jsem se znovu podíval na nějakou lekci, ve které byl daný problém vysvětlen, případně jsem sám hledal na internetu. Video s řešením bylo jen čistě proto, abych se nakonec dozvěděl, jak to celé šlo udělat lépe :). Po zhlédnutí celého dlouhého kurzu jsem zkoušel různé vlastní aplikace a publikoval jsem je na Windows Store, nebyly nijak skvělé, spíše byly dost hrozné, ale v době, kdy jsem je vytvářel jsem na ně byl hrdý a hodně jsem se tím naučil.
Z MVA jsem se později dostal i na web samotného lektora, kde nabízel spoustu kurzů okolo .NET technologií, sice již nebyly zdarma, ale peníze za zakoupení předplatného byly jedny z nejlépe utracených peněz v mém životě.

Od UWP aplikací jsem se přesunul spíše k ASP.NET a u toho jsem tak nějak zůstal. V rámci střední školy má každý ve druhém a třetím ročníku povinnou souvislou dvoutýdenní praxi ve firmě. Na to, že by vám nějakou zajímavou praxi sehnala škola (ačkoliv to samozřejmě rádi říkají) můžete samozřejmě zapomenout. Já jsem se sice ke své praxi dostal přes naši paní učitelku, ale to byla opravdu ojediněla vyjímka a musel jsem dokázat, že opravdu něco umím. Ostatní si většinou přes tatínky nebo známé sehnali potvrzení, že k nim jdou na praxi a seděli doma. Samozřejmě, že bych něco takového mohl udělat také, ale k čemu by to bylo dobré. Já měl radost, že budu dělat něco smysluplného a že se něco dozvím.

Na praxi jsem byl ještě s jedním kamarádem. Ze začátku jsme hodně testovali, pak nás nechali jednoduché věci opravovat a druhý týden jsme dostali vlastní malý, vedlejší projekt, na kterém jsem pak ještě dostal příležitost pracovat a dotáhnout ho do konce díky brigádě, kterou nám v oné firmě nabídli. Z dvoutýdenní praxe se nakonec vyklubalo daleko více a přineslo mi to spoustu zkušeností i do mých vlastních projektů.

A to je celé… Takto jsem se dostal k programování. Nenaučil jsem se ale jen programovat, díky tomu, že jsem vlastně pořád měl co dělat, na čem pracovat, jsem se naučil efektivněji si rozdělit čas. Skrze své programování jsem se dostal třeba i do Studentského Trenérského Centra společnosti Microsoft. Díky stylu, jakým jsem se učil programovat (hlavně videa s výkladem) jsem si zlepšil angličtinu a tak nějak jsem se konečně naučil se učit. Nikdy jsem neměl rád matematiku, což se nijak nezměnilo, a jestli někdo bude tvrdit, že k programování člověk potřebuje matematiku, tak tím nejspíše myslí sčítání, odčítání a možná trojčlenku, protože na nic moc složitějšího jsem při svém programování nenarazil. Co podle mého člověk opravdu potřebuje je hodně velká trpělivost, trocha angličtiny a umět dobře vyhledávat. Samozřejmě, čím toho ví více o počítačích, tím mu budou některé věci jasnější. Každému, kdo o programování uvažuje doporučuji to zkusit.

Do not grow too old, without learning how to code

P.S. Nevím, kdo tohle řekl/napsal, ale je to super věta!

One thought to “Jak jsem začal programovat a proč by to měl zkusit každý?”

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *